Content First

Obsah | Menu | Vyhledávání

06/30/2015

SEO – díl první – Co říct programátorovi

Nalezitelnost webu ve vyhledávačích se dnes stává klíčovým faktorem pro úspěch mnoha stránek. Pokud jste veřejně známá osobnost a máte například adresu klaus.cz, pak vás to nemusí příliš trápit. Jestliže ale provozujete e-shop a ve vašem oboru působí několik dalších podobných služeb, je pro vás umístění ve výsledcích vyhledávání přímo klíčové.

Pokud chcete se svým webem uspět, musíte se zabývat řadou zdánlivě nesouvisejících témat, která však vedou k jednomu cíli. Totiž úspěchu v Googlu a Seznamu. Jedním z nich je samotný web a v tomto případě mluvíme o on-page SEO. Jak jistě víte, SEO je zkratka pro Search Engine Optimization, tedy optimalizace pro vyhledávače.

Ten programátor v titulku je spíše kodér, tedy autor zdrojového kódu, klient to ovšem zpravidla nerozlišuje, tak jsem si dovolil mírné zjednodušení.

Důležité faktory on-page SEO

Při tvorbě nového webu nebo úpravách současných stránek si dávejte pozor na následující:

1) Webová adresa. Jakkoliv triviálně to vypadá, může mít zvolené slovo nebo použitá fráze zásadní vliv na vás úspěch/neúspěch ve výsledcích vyhledávání.

2) Titulek (ve zdrojovém kódu jej najdete jako title) – Klíčové sdělení, které je vidět ve výsledcích vyhledávání. Neměl by být delší než 60 znaků. Jeden z webů, na kterých zrovna pracuji, má například v title „Dovolená u Jadranu - Chorvatsko, moře, pláže, koupání“. Celkem jasně vyjadřuje, co na webu najdete.

3) Popis (ve zdrojovém kódu description) – Prostor pro rozvinutí tématu z title, délka by neměla přesahovat 160 znaků, ve výsledcích mobilního vyhledávání se zobrazí ještě méně.

Stejný web zmíněný výše má popis "Jaderské moře - stránky věnované dovolené v Chorvatsku, na Istrii, v Kvarneru a v Dalmácii, koupání v Jadranu, chorvatské gastronomii, sportu a kultuře".

3) Soubor robots.txt – Řekne vyhledávačům, zda mají stránky prohledávat či nikoliv, případně které. Nezapomeňte na něj.

4) Sitemap – Soubor usnadňující vyhledávačům orientaci na webu. Doplňuje soubor robots. Pokud používáte například publikační systém WordPress, umí sitemap pomocí speciálního pluginu vytvořit sám. 

5) Nadpis úrovně H1 – Každá stránka vašeho webu by měla obsahovat právě jeden nápis H1 – vás publikační systém jej buď vyplňuje sám, nebo je na vás na to nezapomenout.

To je pro začátek vše. Požadavky vypadají banálně, ale divili byste se, kolik zbrusu nových webů je z pohledu SEO archaických.

02/18/2015

Stáhněte to z internetu, ať už to tam nevisí

Kdo častěji publikuje na síti (a tím nemyslím Facebook), ten se dříve či později setká s požadavkem na smazání nějaké pasáže na webu.

Teď nemyslím nějaké legrační výhrůžky, které popsal například Martin Malý ve svém legendárním článku Okamžitě odstraňte příspěvek, nebo podniknu právní kroky. Mám na mysli spíše dobře míněnou snahu zamezit nějakým nezamýšleným následkům publikování informací.

Typicky se s tím setkávám například při pátrání po pohřešovaných osobách. Když policie žádá veřejnost o pomoc, poskytne jí prostřednictvím médií fotku, datum narození a popis. Po nalezení (skoro každý je nakonec vypátrán a příběh má svým způsobem šťastný konec) pak žádá o stažení těchto osobních údajů.

Autoři těchto požadavků mají samozřejmě svůj díl pravdy. Chrání tak osobní údaje lidí, o kterých předtím informovali. Nicméně představa, že smazáním obsahu nějaké stránky text nenávratně zmizel ze světa, je naivní.

Například váš internetový prohlížeč má paměť cache, která urychluje načtení stránky. Stává se, že na obrazovce vidíte starý obsah, který už ve skutečnosti na stránce není.

Weby jsou také průběžně navštěvovány roboty vyhledávačů, kteří shromažďují informace a zpřístupňují je v takzvaném indexu. Typicky Seznam a Google.

A nakonec – existují obrovské webové archívy, které průběžně obsah ukládají „jednou provždy“. To je především populární stránka archive.org. Chcete třeba vědět, jak vypadala homepage zpravodajského portálu Metropole Olomouc loni 17. prosince? Není problém, tady to je.

Netvrdím, že vždycky všechno dohledáte, ale říkám, že nic tak úplně nezmizí. Myslete na to už v okamžiku, kdy se chystáte něco zveřejnit.

01/26/2015

Televize - díl první - Do televize mluvte osm sekund

Tipnete si průměrnou délku vystoupení jednoho člověka v televizní reportáži, která je součástí odpoledních nebo večerních zpráv? Je to osm sekund. Opravdu, jedna takzvaná „mluvící hlava“, jak nás nazývají autoři příspěvků, je tam takhle dlouho.

Pomiňme prosím žerty o tom, co je to průměr, případně moudré rady a nahrazení průměru mediánem.

Schválně si vyzkoušejte, jak co stihnete říct za osm sekund. Třeba já přečtu za osm sekund z bible text této délky:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a tma se vznášela nad propastí a duch Boží se vznášel nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

Kdybych text nečetl, ale říkal spatra, bude ještě o něco kratší.

Zkuste si před natáčením vyzkoušet, kolik textu řeknete za osm sekund a připravte si vyjádření plus minus této délky. Může být samozřejmě o něco delší, ale nemá smysl psát román.

Pokud do kamery odrecitujete normostranu textu, zatímco redaktor má místo pro dvě věty, bude muset krátit. Vybrat ze čtyř natočených odstavců ty dvě správné věty bude problém. Pravděpodobně to nedopadne dobře. Nastane lamentování „zkreslili to“ nebo „to podstatné vystřihli“. Když jim řeknete to podstatné v osmi sekundách, tak se vám to nestane.

Natočte se štábem jejich osm sekund a bude štěstím bez sebe. Navíc s ním můžete natáčení několikrát zopakovat a vychytat případné chyby v projevu. Při této délce to jemu nikomu nemusí vadit.

01/23/2015

Grafika je hezká, ale raději napište pár řádků

Do redakce našeho regionálního zpravodajského webu nám chodí spousta informací o akcích pořádaných ve městě a okolí.

V zásadě se příspěvky dají rozdělit do dvou skupin. Část organizátorů napíše, kdy a kde se akce koná, přidá k ní podrobnost, případně přiloží ještě odkaz na web, kde se dá zjistit více. Ti nejsnaživější ještě přiloží fotku. Druhá část pošle v mailu několik souborů v pdf, které tvoří plakáty na uvedené akce. Pokud chcete informace použít, musíte je z plakátu přepsat.

Hádejte, které z nich se asi snáze dostanou do médií?

Ano. Ty, které si redakce systémem ctrl c – crtl v překopíruje do vlastního materiálu, přeformuluje, upraví a zveřejní.

Je to prosté – ve většině zpravodajských médií je imperativem rychlost a efektivita. Pokud má redaktor denně napsat tři až pět materiálů (a to fakt musí), pak je pro něj snazší sáhnout po textu, který už je napůl hotový. Takhle to prostě chodí.

Až budete příště čekat na „fakt vymazlenou grafiku“, tak si zkraťte čas napsáním několika vět, kterými ji doprovodíte. V klidně v samostatném souboru. Nebo jen v těle mailu.

Uvidíte, že se vám to bude vyplácet.

01/22/2015

Jak psát tiskovou zprávu - díl třetí- Co má obsahovat dobrá tisková zpráva

Obsahem tiskové zprávy, jakkoliv banálně to zní, musejí být především fakta. Novinář musí dostat informaci kdy, kde a co se stalo, případně proč.

Titulek tiskové zprávy má obsahovat podmět a přísudek, jejich absence je rušivá a vede k menší vypovídací schopnosti této části textu.

První věta musí vždy obsahovat informace KDY – KDE – CO.

Jak nezačínat psát tiskovou zprávu, se dozvíte zde.

Stejné informace KDY – KDE – CO, ovšem v rozšířené podobě, tvoří první odstavec tiskové zprávy. Zcela dostatečné jsou 3 až 4 nepříliš dlouhé věty. Pokud při úpravách redakce použije pouze úvodní odstavec, musí se z nich čtenář dozvědět vše podstatné.

Druhý odstavec je prostorem pro citaci, případně pro zařazení celé zprávy do souvislostí. Pokud má zpráva více jak dva odstavce, je možné informace určené do druhého odstavce rozdělit do více částí.

Dejte novinářům čísla

V prvním či druhém odstavci bude novinář hledat také nějaké číslo. Číselný údaj dodá jeho článku zdání přesnosti, odbornosti, fundovanosti. Novináři po číslech šílí, dejte jim je.

Dobrá tisková zpráva obsahuje informace setříděné podle „hustoty informací“ do obrácené pyramidy stojící na špičce. Klíčové sdělení musí být již obsahem titulku. Nejvíce informací musí obsahovat první věta, vše podstatné musí být řečeno v prvním odstavci. Řada čtenářů při otevření novin „surfuje“ po titulcích, případně úvodních slovech článku, proto je nutné do nich vpravit největší část obsahu.

V další části zprávy je pak prostor pro případné citace, vysvětlení a zařazení informací do příslušného kontextu. Editoři zpravodajství mají rádi články, v nichž mohou škrtat odzadu, tedy od poslední větu směrem k počátku zprávy. Protože tiskové zprávy jsou vlastně návrhy článků, platí to i pro ně.

Pozor na vlastní názory

V tiskové zprávě není nikdy prostor pro bezprostřední přímé vyjádření názoru autora zprávy. Přesto může názory obsahovat. Autor je však musí uvést v citátech konkrétních osob. Citace jsou novináři vítány.

Pokud tisková zpráva k důležitému tématu neobsahuje dostatek citátů, musí si je novinář sehnat sám. Novináři totiž nestačí pouze množství dat, potřebuje také uvést, kdo mu je řekl. Často má redaktor svou zprávu hotovou a shání již jen osobu, která mu potvrdí fakta v ní uvedená (pracovníci České tiskové kanceláře používají termín „zazdrojovat, který celkem přesně vyjadřuje, co novinář v takovém případě dělá). Pokud jako autor v tiskové zprávě použijete jednu citaci, novinář vám jako autorovi často vloží jinou část textu do úst, takže se stanete druhým citovaným.

Co tedy musí zpráva obsahovat

informaci „kdy – kde – co“

informaci „proč“

citaci

číselný údaj

autora a kontakty na něj, případně kontakty na další osoby, které se mohou k danému tématu vyjádřit

01/20/2015

A co když nám to někdo ukradne?

Určitě tu doušku znát. „Fotografie a texty je možné kopírovat jen se souhlasem provozovatele.“ Zdobí nejeden český web. Už jsem ji našel na stránkách potravinářských výrobců, podnikatelů v oblasti léčiv a řemeslných cechů. Dokonce i na webech veřejné správy.

Abychom si rozuměli – nepodporuji krádeže autorských děl. Pokud potřebuji ke své práci fotku, tak si ji nejčastěji udělám sám. Nebo stáhnu zdarma z fotobanky, která to umožňuje. Nebo si ji koupím, stojí to zpravidla pár euro. Když se občas stane, že najdu svůj snímek na cizím webu označený „foto internet“, tak jenom kroutím hlavou. Ale já píšu o jiném případu.

Webové stránky jsou určitý komunikační kanál. Pokud na ně dáváme informace, chceme, aby se šířily. Další použití a šíření je v pořádku. Jestliže váš šéf koupil techniku místnímu spolku nevidomých, nechal se při předávání vyfotit a vy jste dali na web krátkou zprávu, neexistuje důvod zakázat ostatním tuto informaci využít. Naopak, omezovat její šíření je chyba.

Výmluvu, že přece každý může o svolení s využitím nějaké informace požádat, moc neberu. Ano, může, ale je to dost nepraktické. Například novinář má na zpracování materiálu jen řádově hodiny. Pokud mu neodpovíte opravdu rychle, ztrácí pro něj komunikace s vámi smysl.

Navíc jsem se osobně nejednou setkal s reakcí příslušného pracovníka, nejčastěji se jejich útvar nazývá oddělením marketingu, ve stylu „a na co to chcete?“. Na nic, troubo, chtěl jsem o vás napsat.

Ano, jako z hlediska autorských práv máte na podobný postup nepochybně právo. Ale jestli chce někdo využít vaše snímky a texty, dělá tak kus práce za vás. Tak mu v tom nebraňte.

01/18/2015

Novinářům nikdy nelžete

Každý tiskový mluvčí nebo jiný pracovník mající v popisu práce vztahy s médii se dříve nebo později dostane do situace, kdy musí zodpovídat nepříjemné otázky. Někdy skutečně krajně nepříjemné.

Zpravidla v takovou chvíli dostanete chuť zalhat. Zbavit se nepříjemného faktu tím, že ho popřete. Řeknete, že se něco nestalo. Nebo řeknete, že se něco stalo. Uvedete, že se vše stalo zcela jinak. Uvedete jiná čísla než ta skutečná.

Nedělejte to. Novinářům se nelže. Nikdy.

Nejde o váš obdiv Mirka Dušína z Rychlých šípů. Vlastně ani o žádné morální dilema. Lhát médiím je především nepraktické.

Existuje pro to jeden základní důvod. Na všechno se zpravidla dříve či později přijde.

Největším nepřítelem si je člověk sám. Po několika lžích už si nepamatuje, co řekl. Začne se do celého vylhaného příběhu zaplétat. Popírá sám sebe.

Druhým největším nepřítelem je vaše okolí. Kolegové z práce, kamarádi, zhrzená přítelkyně. Někdo z nich dříve či později dostane chuť zvednout telefon a někam zavolat. Nebo, moderněji, založit si anonymní mail na Seznamu a poslat o celé věci někam zprávu.

Navíc vždycky může existovat nějaká fotografie, letenka, důvěryhodné svědectví nebo třeba chemický rozbor a někdo je „v dobré víře“ předá někam dál.

Lidově řečeno, všechno se dříve či později vykecá.

Pak ztrácíte svoji důvěryhodnost.

Takže novinářům opravdu nikdy neříkejte nic, co není pravda.

Tím samozřejmě není řečeno, že máte říkat úplně všechno. Chraň bůh! To velmi často opravdu nemůžete. Ale nevysypat ze sebe úplně vše, co o dané věci víte, je něco zcela jiného než lhaní.

Novinář samozřejmě občas ví nebo tuší, že mu neříkáte vše. Není na škodu v takovém případě dát najevo, že víte více, než můžete říct:

„Prozatím vám nemůžeme říct více.“

„Jakmile to bude možné, budeme vás informovat.“

Novinář z toho nebude dvakrát nadšený, ale nezbude mu, než váš postoj respektovat.

01/15/2015

Jak psát tiskovou zprávu - díl druhý - Co je tisková zpráva a proč ji píšeme

Tisková zpráva je základním podkladovým materiálem pro práci novináře. Pro redaktory tištěných médií, zpravodajských agentur i nových médií je základem budoucího článku. Pro novináře z rozhlasu a televize pak tvoří nejdůležitější podkladový materiál.

Dobrou tiskovou zprávu může redaktor tiskovin s minimálními úpravami rovnou použít jako svůj vlastní materiál (a velmi často se tak děje).

Tisková zpráva nám umožňuje informovat novináře o tématech, která jsme si vybrali, navíc způsobem, který preferujeme. Vhodným výběrem informací, začleněním do příslušného kontextu a použitím správných citací nám pomáhá informovat veřejnost právě tím způsobem, jaký považujeme za nejlepší.

Jak nepsat tiskové zprávy, se dozvíte zde.

01/09/2015

Jak psát tiskovou zprávu - díl první - Časté chyby při psaní tiskové zprávy

Dnes si ukážeme základní chyby, kterých se dopouštění copywriteři při tvorbě tiskových zpráv. 

Balast

Autoři tiskových zpráv často začínají text obecně a teprve později v textu sdělují informaci, kvůli níž materiál připravují. Z první pasáže proto není zřejmé, proč vlastně autor zprávu psal, a to ani novinářům, ani čtenářům novin. 

Příkladem může být úvod tiskové zprávy jednoho moravského magistrátu. Autor jím začal materiál o úpravě režimu konkrétní křižovatky: Leckdo zažil, jak se občas v nočních hodinách některý silniční pirát řítí městem rychlostí dvojnásob překračující povolené hodnoty. V domnění, že to je snad v noci bezpečnější, zkoušejí někteří řidiči hazardní jízdy přes město. Takové případy samozřejmě registruje také policie, a to i v rámci následků, tedy vážných nehod. 

Dozvěděli jste se něco? Já ne. První odstavec je přitom klíčový, člověk často ani dál nečte. 

Superlativy

Copywriteři (často z neznalosti či ve snaze vyjít vstříc svým nadřízeným) mají tendenci nahrazovat prostá data superlativy. Takové materiály obsahují mnoho slov typu „Jedinečný“, „Jako první“, „Nejlepší“ či „Skutečně originální“. 

Zkušený novinář si udělá úsudek již po přečtení úvodu a materiálem se buď vůbec nezabývá, nebo jej musí zcela přepracovat. 

Jakkoliv nelze připravit „objektivní tiskovou zprávu“ (už samotný výběr tématu je přece ryze subjektivní, dále je subjektivní použití informací, zařazení do kontextu a tak dále), tisková zpráva nesmí být komentářem. Komentáře mohou být obsahem jiných typů výstupů určených pro média, například tiskových prohlášení.  

Nesrozumitelná vyjádření

Tiskové zprávy obsahují odborné výrazy, jejichž smysl průměrný čtenář nechápe, aniž by byly v textu vysvětleny. Autoři se často uchylují nejen k odborné terminologii, ale dokonce hantýrce (zvláštní mluva zájmových společenských vrstev s výrazy často druhým nesrozumitelnými) používané pouze na jejich pracovišti. 

A ze stejné tiskové zprávy citujeme ještě jednou: U vozidel jako detekce funguje indukční smyčkový detektor, u chodců tlačítko. Jiná signální skupina, která poptávku mít nebude, se doplní jen výjimečně a bude to jen taková, která nebude generovat neefektivní časy v signálním plánu.

Až si to přečte imaginární "babička z Troubelic", bude chápat, co tím chtěl autor říct? Myslím, že ne. 

01/03/2015

Legendární FB fanoušci, Youtube, SEO již od 990 Kč

Před pár dny mi přišel mail nazvaný přesně jako titulek tohoto příspěvku.

V mailu mi jeho odesílatel nabízel „zvýšení výkonu on-line marketingu“. Mám si od něj koupit 2 500 FB fanoušků za 990 korun. Za 1 390 korun jsem mohl mít 10 tisíc Youtube shlédnutí (ano, včetně té pravopisné chyby) a opět za 990 korun více než 600 zpětných odkazů pro SEO.

Zkrátka a dobře, klasický „balíček“, kterému se každý člověk řešící skutečné SEO jen zasměje.

Nedalo mi to, kliknul jsem na odkaz a otevřela se mi stránka s kompletní nabídkou. Kdyby se chtěl někdo pokochat, rád mu pošlu link mailem.

Takže, přátelé. Koupení fanoušci budou vždy mrtví fanoušci. Nikdy si od vás nic neobjednají. Pokud pracujete například pro e-shopy, značkové prodejny nebo jakéhokoliv jiného klienta, počet objednávek od těchto fanoušků bude NULA.

Koupit si fanoušky na Facebooku je jako poslat si sám milostný dopis. Něžná slova zahřejí, navíc máte dojem, že vás pisatel dobře zná, jenom jaksi s žádným skutečným vztahem nemůžete počítat.

Od nákupu odkazů ani nemluvím, už jsme zase u SEO farem.

A na závěr perlička. Na oné stránce s nabídkou měli plugin s informací, že se líbí 5 450 uživatelům Facebooku. Klasický FB likebox tam některé z nich zveřejnil jako příklady a já tady vybrané uvádím: Metin Kçk (Turecko) Eng-Ȃbụ ȀḒǻm (USA), Nevena Todorović (Srbsko), Priscila MeLisà (Argentina), Estefani Nieves Castro (Peru), Flook Tanadol (Velká Británie) a Damiana Claudia Moura Bento (Brazílie).

Ano, přesně takové „legendární FB fanoušky“ si můžete koupit. Ale nic víc.

12/17/2014

Prodané noviny na 100 tisíc obyvatel

Dokážete odhadnout, kolik se u nás prodá novin na 100 tisíc obyvatel? Pokud si vyhledáte data Kanceláře ověřování nákladů tisku a měsíční prodaný náklad vydělíte číslem 100, už budete mít zhruba představu. Pokud chcete přesná čísla, najdete je v naší tabulce. Vycházejí z dat výše zmíněné kanceláře a z údajů Českého statistického úřadu.

Číst dál......

12/15/2014

Když nemáte co říct, prostě to neříkejte

Dnes dopoledne mi přistála v mailu tisková zpráva. Stojí v ní, že policie v Prostějově obvinila Někoho z Něčeho, čeho se měl dopustit na Někom. Ten „Někom“ je žena a darebákovi hrozí deset let kriminálu. Nekecám.

Číst dál......

12/04/2014

Jaké titulky mi scházely při kolapsu dopravy?

V minulých dnech postihla Olomouc i další města v zemi kalamita v podobě ledovky. Zastavila část hromadné dopravy, především tramvaje a vlaky. Technické ani legislativní souvislosti této události hodnotit nebudu, protože jim nerozumím. Navíc nejde pouze o faktické řešení nějakého problému (kvůli ledu neměly tramvaje kontakt s trolejemi, ze kterých čerpají elektřinu). 

Číst dál......

12/02/2014

User first versus Google first aneb Pro koho píšete svůj web?

Začínáme polemickým článkem o návštěvnosti webů.

Jednoho letního rána mě z ranní letargie probrala zpráva od kolegy, kterému se starám o obsah několika webů. „Google nebere na webech příliš vážně texty pod 500 slov a vyloženě pomáhá délka článku od 2 000 tisíc slov,“ napsal mi. V první chvíli jsem si říkal, že si určitě spletl slova a znaky. Dva tisíce znaků jsou reálně, ale dva tisíce slov u běžných článků nepřicházejí v úvahu.

Číst dál......